Ano, je to tak, přátelé, stále mě svazuje pouto školní, stále jsem vytěžována nesmyslným paměťovým šprtáním... Víte, molekulární biologie je krásná, ale kdo ví, proč se musíme učit naspaměť, že zrovna Rec1 protein dělá tamto a RecA ono a RS proteiny jsou na ono a... blbost. V tomhle ohromném světě je toliko proteinů a pokud s nimi člověk vyloženě nepracuje, je velmi malá šance, že si jejich názvy bude pamatovat...
Pro ty, kteří se ještě šprtají jako já, i pro ty, kteří se chtějí zasmát, ušklíbnout, pochechtnout, propuknout v dusivý smích, nebo si poklepat na čelo, vkládám zde odkaz na jednu "píseň" jistého chlapce :)), kterýžto se zviditelňuje velmi zajímavým a hlavně osobitým způsobem.
Klip mi pustil můj kluk, abych se nezcvokla :-D Příjemný poslech.
http://www.youtube.com/watch?v=LH5ay10RTGY
P.S.: Omlouvám se, že některým mým věrným čtenářům nepíšu komentáře, brzy to napravím. Neznamená to, že bych si nečetla vaše příspěvky ;)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat