Tak si tak jednou, jako každý měsíc, sedím na záchodě a přemýšlím. Je mi vážně blbě, všechno mě bolí a nejradši bych se někam spláchla.
Moje kukula musí bohužel snášet mé výkyvy nálad, které se projevují především častým pláčem a silnými emocionálními výstupy, dá-li se to tak říct.
Víte, mnohé ženy to jistě znají. Vytékají z vás šílená množství krve a z bolesti putující po celém těle už před sebou vidíte jen pruhy...
A tak mě to napadlo. Šmankote, vždyť já jsem snad EMO! V téhle době se projevuju jako EMO! Mám rozcuchané vlasy a má rádoby ofina začíná tvořit jakousi patku, nebo co!!! Nééé!
Naštěstí už tento článek píšu několik týdnů po mém rozrušení a jako "EMO-individuum" si rozhodně nepřipadám.
Přirovnání EMO k menstruaci mi příjde docela příhodné, vidím v tom jakousi podobu. Nebyl tento styl náhodou "vynalezen" právě proto, aby oslavil ženskou menstruaci?
:-D Ne, teď vážně. Dost silně o předešlém tvrzení pochybuji, ovšem kousek EMO je asi v každé z nás... ;-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Výstižně popsané. Kdyby na nás aspoň všichni chlapi byli za to všechno hodnější, když už trpět nemusí :-) A třeba by nás v tomto Emo období aspoň mohli pitomí puberťáci pouštět sednout v tramvaji! :-D Tohle myslím ale vážně.
OdpovědětVymazat