K čemu jsou lidem tradice?

Ráda bych se zde rozepsala o tématu, které se týká valné většiny lidí po celém světě. Tím tématem je TRADICE.

Když se podíváme do české wikipedie, dozvíme se toto:

Tradice (lat. traditio < tradere předávat) znamená předávání, a to nejčastěji mezigenerační předávání poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury nebo skupiny. Slova se neužívá pouze v jediném významu. Rozumí se jím:

1. to, co se předává (traditum)
2. proces předávání (tradendum);
3. zvyklosti, konvence, obyčeje.

Ráda bych se pozastavila nad třetím významem, kterým, myslím si, je slovo tradice nejčastěji mezi lidmi vnímáno.

Nejdříve začnu o těch jaksi hezkých tradicích, které dělají mnohým lidem radost (řekla bych většině). Z českých je to např. tradiční oblékání do krojů, zpívání lidových písní a možná taky Vánoce, i když pro některé jsou symbolem strašlivě masového vraždění kaprů a jejich zbytečně vražedného návratu do zamrzlých rybníků a jiných vod. Tady se dostávám i ke tradicím, které už nejsou všem příjemné. Vezměme si např. Velikonoce a "mlácení" ženského pohlaví. Nebo třeba tradiční španělské býčí zápasy, nebo tradiční běh s býky v Pamploně. Tyto tradice už se všem nezamlouvají a mají proti nim spoustu i logických argumentů.

Otázkou tedy je, zda by se všechny tradice měly dodržovat a jaký je jejich skutečný význam. Některé tradice, jako např. masopust, určitě svůj význam mají (nebo alespoň měly). Ten předchází období půstu, takže jde hlavně o to, aby měl člověk jaksi dostatek energie pro toto půstní období. Lidé si jej zpříjemňovali maskami a veselím. Zajímalo by mě ovšem, kolik lidí dodržujících masopust dnes dodržují i následující půst. Některé tradice tedy měly význam v určitém období a v dnešní době už význam nemají (tradiční rytířské boje, vyzvánění v kostelech po ránu a obecně kdykoli apod.).
Nyní se dostávám k tradicím jiných zemí a to konkrétně arabských zemí. Nedávno jsem shlédla velmi zajímavý a motivující dokument o třináctileté holce žijící v Yemenu, která se svým přirozeným chováním alespoň na pár let vzepřela Yemenským tradicím. Dokument se jmenuje Najmia a je rozdělen na 2 díly. Můžete jej shlédnout na Youtube. V dokumentu se např. dozvíte, že Korán nenakazuje ženám nosit burky, hidžáby apod. Je to pouze jakási tradice, která vznikla tak, že ženy arabské šlechty nechtěly ukazovat svou krásu poddaným a tak se zahalovaly. To se rozšířilo i mezi prostý lid a stala se z toho tradice. V dokumentu např. mladíci pokřikují na Najmiu, aby si oblékla šátek a žena, která dokument natáčí, se zeptala, proč by si jej měla obléct. Jejich odpověď byla:"Protože je to tradice." Muslimské ženy si zahalování obhajují ochranou. Zahalení je chrání před otravnými muži. Otázkou zůstává, proč je zbytek světa - žen - "nezahalených" a většina s tím nemá žádný problém. Samozřejmě, že nesmím opomenout znásilňování žen a jejich sexuální obtěžování (viz též www.sexismy.cz), ale taky jsme se s tím, my ženy, naučily žít a co navíc, dost z nás jsme se naučily i bránit. A těch přepadávajících úchylů není až tak moc v poměru k množství můžu. Např. zde na mapě kriminality (http://www.mapakriminality.cz/#), se můžete dozvědět, že za loňský rok (2014) bylo v ČR zjištěno 669 znásilnění. V té době žilo v ČR 4 256 909 mužů starších 15 let (http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-pocty-obyvatel-v-obcich.aspx). Předpokládám zároveň, že v 669 zjištěných znásilněních se jedná pouze o znásilnění žen muži (i když to tak možná není), takže poměr znásilnění : počet mužů je 1 : 6363. Ano, beru teď v úvahu ČR a různě ve světě je to různé. Zvláště pak v zemích, kde je většina lidí bez vzdělání, jako např. Afrika. Napadá mě tedy otázka, jestli by nebylo lepší vzdělávat raději lidi, než zahalovat ženy. Určitá korelace mezi množstvím znásilnění a množstvím nevzdělaných lidí, kteří znásilňují, tu totiž existuje.
Vzpomeňme si i na naše prababičky. I ony nosily šátky. Byl to jakýsi výraz toho, že je žena vdaná. Moje prababička šátek nenosila, a jaké to na vesnici budilo pozdvižení. Naše společnost se přes tyto nesmyslné tradice naštěstí už povznesla.

Další věc se týká "tradiční rodiny". Tento pojem se v ČR už stává téměř legendou. A to jak s rostoucí rozvodovostí, tak s přibývajícími odvážlivci milujícími stejné pohlaví. Tradice také doporučuje/káže, aby se milenci brali a žili v manželství. Je tomu také přizpůsobeno chování státu - podpory manželů apod. Naštěstí se teď stát (alespoň ČR) přizpůsobuje měnícímu se trendu soužití dvou lidí s dítětem. Už dávno neplatí, že rodiče musí být manželé. Spoustu lidí dnes žije tzv. na hromádce a nedělá jim to problém. Dokonce se tomu lehce přizpůsobil i stát (http://www.penize.cz/spotrebitel/241689-svatba-nebo-zivot-na-psi-knizku-co-se-vic-vyplati, http://www.novinky.cz/finance/381694-vyplati-se-zivot-na-hromadce-nekdy-ano-ma-vsak-i-sva-ale.html). Věřím tomu, že stát kdysi zvýhodňoval manželé proto, aby zajistil "pevnou rodinu", kde otec nezdrhne matce s dítětem. Dnes to ale až tak neplatí. Skoro bych řekla, že tento "model" se neosvědčil. Mám na mysli model "Donuťme lidi se vzít tak, že jim dáme výhody v manželství, a oni pak vytvoří pevnou spokojenou rodinu, která bude pro nás užitečná." Bohužel, takhle to opravdu nefunguje a někteří na to už přišli. Pro mě osobně svatba není důležitá a nepotřebuji nějaký papír, který mi "potvrzuje", že mám někoho ráda a že s ním budu žít v dobrém i ve zlém a že se o něj postarám a případně budu plnit "manželské povinnosti" atd. Párkrát jsem byla i na křesťanských svatbách a ke kázání/"radám" knězů (podle doporučení Boha) se raději ani nebudu vyjadřovat.

Znám i lidi, kteří vážně přemýšlí o tom, že budou mít více partnerů. Člověk si řekne, proč ne? Nevýhodou může být žárlivost a obavy před nenaplněním rodičovských povinností vůči potomkovi. Kdyby se ale ovšem všichni shodli a netrpěli by pohlavními chorobami, pak si dokážu představit, že některým by se tento způsob zamlouval. Mně osobně ne, protože jsem ještě natolik sobecká a žárlivá, že chci sdílet své zážitky a pocity pouze s jedním chlapem a sama.

K čemu chci tedy dojít? Myslím si, a bohužel pro někoho jsem o tom téměř přesvědčená, že tradice berou lidem svobodu. Tradice lidi svazují a často se kvůli nim i hádají. Vezměme si např. rodiče, kteří si přejí pro svou dceru tradiční českou svatbu, ale ona se chce vzít ve Vegas, nebo nedejbože chce žít na hromádce. A co teprve, když nechce přijmout příjmení svého manžela, no to je ostuda celého rodu!!! Ano, někteří takoví stále ještě jsou. Ale stále přichází nové a nové generace, které přináší také něco nového. Věřím tomu, že v budoucnu lidé pochopí, že není potřeba tradice dodržovat. Zvláště ty, které někomu nepřináší radost. Asi to bude nějaký ten pátek trvat, ale pevně věřím v to, že k tomu jako lidstvo dospějeme. A mám na mysli i zarputilé tradiční muslimy. Protože už teď se ozývají ti benevolentnější a řekla bych i rozumnější, kteří nejsou svázáni tradicemi. Je to určitě začátek a bude jich víc a nakonec, za nějakou (možná dlouhou) dobu jich bude víc, než těch tradičních, a ti pak pomalu vymřou. Určitě.