Jelikož už od čtyř let bydlím v Třinci, rozhodla jsem se, že vám o něm něco napíšu. Nebudu si ale hrát na knihu, napíšu vám o Třinci ze svého pohledu.
Třinec je ocelové město uprostřed zelených Beskyd. Pokud ovšem vidíte město např. z vrtulníku, je až neuvěřitelné, jak je zelené.
Mísí se zde několik národností, především Češi, Poláci, Vietnamci, Slováci, Řekové a další skupinou jsou romové. Smíšené obývání Třince a také i okolních měst, jako je např. Český Těšín, vede k častým rozporům mezi obyvateli. Největší problém pak nastává mezi Čechy a Poláky. Může za to historie, kterou ovšem do detailu neznám, ale lze ji vyhledat v kdejaké historické knize.
Poláci jsou zde skutečně velkým problémem. Mají zde školy a většina zastupitelstva se skládá z občanů polské národnosti. Často mají nesmyslné nároky, např. zavádění česko-polských nápisů ulic, vlakových zastávek, obchodů apod. Proč by měly být nápisy dvojjazyčné a druhým jazykem by měla být právě polština? Vždyť je tu i spoustu Slováků a Vietnamců... Navíc, zavádění nových cedulí a nápisů, by město stálo peníze. Proč by se nápisy vlastně měly vůbec zavádět, když všichni těm českým rozumí? Chtějí se snad Poláci jen zviditelnit?
Jak je patrné, českým občanům se toto zavádění skutečně nelíbí a dávají to patřičně najevo, např. zamalováváním polské části nápisů v Českém Těšíně, popř. rozbíjením nápisů na vlakových zastávkách (bohužel nemám fotku, ale pokud se mi ji podaří někde pořídit, přiložím zde průkazný materiál :o)). Naštěstí bylo zavádění česko-polských nápisů v Třinci zamítnuto.
Když přijíždíte vlakem do Třince, říkáte si, že tady byste opravdu bydlet nechtěli, jelikož nádraží se nachází hned u železáren, které jsou největším zaměstnavatelem v Třinci a okolních městech. Skutečně, většina zde žijících lidí pracuje v Třineckých železárnách. Několikrát jsem v nich měla brigádu a řeknu vám, tam bych pracovat nechtěla. Je tam skutečně velké množství prachu a to si ani nedokážu představit, jaké to tam bylo před několika desítkami let, když ještě nebyly zavedeny tak účinné filtry. Stejně se občas něco pokazí, např. se jim ucpou vysoké pece, a to je pak podívaná...
V Třinci se mluví tzv. "Po našimu". Je to řeč mixovaná z jazyku polského, českého, německého a slovenského. Mluví s ním tady všichni. Největší sranda je, že poláci jsou na to hrdí a často to považují za polštinu. Pak to taky tak dopadá. Přijela sem jednou Polská novinářka až někde ze severu polska a zhrozila se, když uviděla nadpis městského úřadu ve Vendryni (nebo v jiné přilehlé vesničce, už to nevím přesně).Nápis prý byl napsán rádoby polsky, ale prostě špatně. V Třinci žijící Poláci si hrají na Poláky, ale ve skutečnosti jimi už nejsou. Je to nejen můj názor.
Žádné komentáře:
Okomentovat