Minimalismus jako životní filozofie

Od určitého věku jsem se moc netěšila na Vánoce. Přesněji řečeno, netěšila jsem se na to, jaké zbytečnosti zase najdu pod stromečkem. Dostávaly jsme se ségrou spoustu zbytečností a extrémní množství elektroniky, CD, DVD a dalších nesmyslů, které jsme často ani nevyužily.

Nesnáším krámy, které leží na poličkách a práší se na ně. Když pak člověk utírá prach, musí je všechny sundat a pak zase nandat zpět. Doufám, že pokud se někdy budu vdávat, nedostanu žádnou výbavu, domácí spotřebiče a jiné krámy, které nebudu potřebovat.

Asi tak před čtyřmi měsíci jsem se dozvěděla o životním směru, který má svou podstatou udělat lidi šťastnějšími a to především eliminací nepotřebného. Tento směr se nazývá MINIMALISMUS a není to žádný směr, jehož "aktéři" by snad byli členy sekty minimalistů, jak už jsem také slyšela :-D Četla jsem o minimalismu pár článků, pár diskuzí, ale ještě žádnou knížku. Myslím si ale, že jsem základ pochopila a plně se s ním ztotožňuji.

Když jsem si pročítala diskuze na téma "minimalismus", zjistila jsem, že jej lidé vnímají různě, ale většina se shodla na tom, že minimalismus je o užívání si života, užívání si skutečných životních požitků a zážitků, a ne těch "uměle vytvořených" a především dočasných. Jako příklad bych mohla uvést malou holčičku, která dostala vykřičenou panenku, se kterou si ale po měsíci přestala hrát. Obdobná situace ovšem nenastává jen u dětí, ale i u dospělých. Otázkou pak zůstává, jestli ten měsíc "radosti" stál za ty peníze a za to, že nám do bytu přibyl další krám, na který se práší.

Minimalismus není žádná novinka. Není to žádný nový trend, se kterým se lidé chlubí. Zkusme si sami vzpomenout na své prarodiče, nebo praprarodiče, kteří bydleli spokojeně dlouhý život ve vesnickém domečku o dvou místnostech a chlívku, se třemi dětmi, dvěma kastróly, vařeškou... prostě s tím, co opravdu potřebovali. Každý měl jedny sváteční šaty do kostela a pak to, co běžně nosil. Přežili to? Přežili. A navíc si těch pěkných věcí vážili a pečovali o ně. Svůj život prožili prací, ale taky radostí a spokojeně. SKROMNOST. To je ta vlastnost, která nynějším lidem často schází. Ať už se jedná o projev - nepokora, nebo množství věcí, kterými se obklopují, je skromnost to, co by se, podle mého názoru, mělo vrátit mezi lidi. Ale jelikož mluvím o minimalismu, nemám na mysli skromnost ohledně zážitků v životě, ale skromnost týkající se věcí. A pak také lidem chybí ohleduplnost, vnímavost k ostatním a nesobeckost, ale o tom by byl jiný článek.

Téma minimalismu skvěle shrnul jistý matthias na svém blogu:
http://www.matthias.cz/je-minimalismus/

Úžasné diskuze se strhly i u tohoto článku:
http://www.mitvsehotovo.cz/2011/08/proc-se-nestat-minimalistou/,

který reaguje na tento článek:
http://www.mitvsehotovo.cz/2011/08/proc-se-stat-minimalistou/.

Lidé v diskuzi pak zmiňují i tyto odkazy, které se minimalismu týkají:
http://www.mitvsehotovo.cz/2011/09/obrana-minimalismu/
http://mkvapil.blogspot.cz/search/label/minimalismus
http://umenizit.wordpress.com/2012/01/04/proc-mam-rad-minimalismus/
http://mnmlist.com/archive/

O minimalismu jsem se bavila s několika lidmi. Některým při tomto slově vstávaly vlasy hrůzou a říkali, že už o tom nechtějí v životě slyšet. Některým se tato myšlenka naopak zalíbila. Došla jsem také k názoru, že většina chlapů žije minimalisticky, protože jim toho v životě prostě stačí málo. Znám spoustu holek, které by se svých krámů nechtělo vzdát. Taková jedna vzorová má svůj youtube blog, ve kterém svět seznamuje s tím, co všechno si koupila a jak to bylo levné :-)
http://www.youtube.com/playlist?list=PLY1i412HOkzFOAYpIF-eo2_CEVip1VHjg

Takových holek je na Youtube spoustu. A ne jen na Youtube.

Můj problém je ale jinde. Neměla jsem ráda drahé věci, právě proto, že jsme jimi byli přehlcení. A tak jsem začala nosit staré košile po dědovi a starý baloňák po taťkovi a kraťasy po bratrancovi... Mám ty věci ráda, ale dostávám se do fáze, kdy už chci, aby se konečně rozpadly, abych si mohla koupit něco pořádného, co se mi opravdu líbí. Nosím trička, které jsem nosila ještě na základce a to už je mi 27 let... Ale popravdě, mám radost, když vidím další díru na riflích, která už opravdu, ale opravdu nepůjde zalátovat :-) A zbavuju se všeho starého. Všech věcí, které jsem zdědila po kdekom a z mé nafouklé skříně plné starých hader se stává útulná skříň. Mám a vždycky jsem měla přehled o tom, co kde mám a hlavně CO MÁM. Myslím, že jedním z problémů nadbytku věcí je i to, že lidé pak nemají přehled o tom, co vlastně mají, a tak si třeba koupí něco dalšího, co už jim ale leží na dně skříně, nebo ve sklepě. Nedávno jsem dělala očistu skříně mamky a to bylo jen:"Jé, to tady mám?" a "Jé, to jsem ještě neměla na sobě." apod.
Velké množství věcí v bytě ubírá na útulnosti a člověk je pak více ve stresu z obrovského množství věcí, které ho obklopují. Správné slovo pro tento stav je CHAOS, který se pak prolíná i do člověka samotného. Ještě více ve stresu je člověk, který pořád uklízí, protože když vidí, jakou hromadou se musí prokopat, aby dosáhl nějakého uklidového efektu, nemůže snad myslet na nic jiného, než jak si ten úklid rozumně rozplánovat, aby u něj člověk nevypustil duši. Málo věcí = málo bordelu a více času např. na zábavu.

Neříkám, že minimalisté jsou proti penězům. Naopak si myslím, že rozvážně volí, za co peníze utratit. A pokud peníze utratit chtějí, je to za něco, co pro ně opravdu stojí za to. Např. já neváhám peníze utrácet za cestování. Nejen, že vás cestování může skvěle naplnit a můžete si přinést neuvěřitelné zážitky, ale také se na svět můžete začít dívat úplně jinak, než jste se na něj dívali předtím. A pokud navíc navštěvujete země, jako je Indie, Afrika, Peru, Čína..., pak vidíte, že lidé ve světě mohou být mnohem skromnější, než naše Evropská vyžraná společnost. Neodsuzuju všechny, ale někdy si musím povzdychnout. Letos jedeme do USA, takže jsem zvědavá na tu změnu po všech těch zemích třetího světa :-) Ještěže tam mají tak krásnou přírodu, jinak bych se tam asi nevypravovala. Nejlepší pocit pak budu mít z poloprázdné krosny. Vždycky mě tak nějak vnitřně těší, že můj batůžek je mnohem lehčí a prázdnější, než tašky ostatních :-) Vidím, že si dokážu v pohodě vystačit s málem a nemusím se s ničím nepotřebným tahat :-)

Od letoška píšu Ježíškovi, že nic nechci.

A co vy? Máte raději obrovské nákupy a zásobování se na horší časy, nebo se raději obklopujete jen tím, co opravdu potřebujete pro spokojený život?