Musím se s vámi podělit o zážitky z kolejního života. Mnozí z vás možná taky studovali, nebo studují, nebo zažili něco podobného na internátě.
Nejvíc zážitků, které jsem na koleji zažila a stojí za to se o nich zmínit, je asi se zaměstnanci kolejí. Začnu tedy asi jimi. Zaměstnanci kolejí se víceméně dělí na ty příjemné a na ty nepříjemné. Za dobu, co studuju v Praze jsem už vystřídala čtvery koleje. Ve dvou z nich jsem narazila, bohužel, na ty nepříjemné. Ti, co byli příjemní, stojí sice za zmínku, ovšem asi by to nestálo za čtení :)
První zajímavý zážitek jsem měla na koleji Švehlova. Jednalo se o paní skladní, která měla na starost výměnu povlečení pro studenty. Když jsem vcházela do temného podlaží, už zdálky jsem cítila silný cigaretový dým, který se táhl chodbou. Dorazila jsem k otevřenému okýnku o velikosti asi 60 x 60 cm, které tvořilo součást dveří. :) Nikoho jsem za dveřmi v okýnku neviděla, tak jsem na dveře zaklepala. Nic. Zaklepala jsem tedy silněji a řekla nahlas "Dobrý den!". Náhle se odněkud kolébavým krokem vynořila paní střední postavy, s vlasy, které si jistě pečlivě v noci natočila natáčkami a ve věku asi něco málo po padesátce. "Co chcete?!" spustila na mě docela drsným hlasem. Okamžitě jsem si pomyslela: Co asi? Vyměnit prádlo, ne? Tak jsem prostě řekla: "Vyměnit prádlo." Důležité je zmínit, že všechny tyhle paní ve skladech s povlečením si potrpí na tom, aby špinavé donesené prádlo bylo krásně poskládané, jinak je zle. I tato paní nebyla výjimkou, já byla ovšem připravená a prádlo jsem úhledně složené položila na okýnko. Paní jej popadla, polštářový obleček hodila na hromadu dalších polštářových oblečků a stejně tak to udělala i s dalšími díly postelového oblečení, přičemž se u toho tvářila, jakoby sekala trávu na obrovské louce ve strašném vedru. :) Pak mi donesla čisté a to bylo vše. Řekla jsem "Nashledanou", ale odpověď žádná. Šla jsem tedy pryč.
Vždycky, když jsem si šla vyměnit povlečení, čekala jsem, co mě čeká. :) Paní nikdy nezklamala. Jednou jsem tam přišla a slyšela jsem, že tam má paní nějakou dámskou návštěvu. Paní skladní si strašně stěžovala na nějakého chlapa. Zkušeně jsem zaklepala silně na dveře a řekla nahlas:"Dobrý den!" A nic. Paní dál vyprávěla o tom debilovi. Úkon jsem provedla podruhé a nato jsem slyšela: "Ježišmarjá, co zas kdo chce?! To je děs, todleto!", načež se opět kolébavým krokem vynořila a provedla svůj obvyklý rituál se stejným výrazem v obličeji. "Nashledanou" mi ale tentokrát řekla. :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Hustá týpkyně. :-))
OdpovědětVymazatNo, to mi připomnělo, když jsem šla poprvé na studijní. Bylo léto a já jsem potřebovala nutně poradit, jak si v jejich pitomém programu mám přihlásit předměty na nadcházející semestr. Při info schůzce o naší škole (po přijetí) nám však řekli špatné konzultační hodiny. Když jsem tam ale přišla, naše studijní referentka tam byla. Zrovna si povídala s jinou paní o kamarádovi jejího syna. Slušně jsem zaklepala. Když mě pozvaly dál a zjistily, že potřebuju pomoct, strašně na mě ta jedna vyjela, co si to jako dovoluju a že teď nemají konzultační hodiny ať si tam přijdu druhý den a basta. Můj první zážitek s referentkou...:-)
OdpovědětVymazat