Kolejní život - příhody na pokračování 3 :)

A nyní přicházejí na řadu vrátní a vrátné. :) Setkala jsem se se dvěma horšíma, o kterých stojí za to psát. Ostatní byli víceméně milí a někteří i vtipní. Rádi si povídali apod. Vůbec se jim nedivím, když tam pořád sedí v té kukani... a navíc když mají povídavost v povaze... :)

Začnu tedy opět na koleji Švehlova. Celkově je to, dle mého názoru, slušná kolej, líbilo se mi tam, ale kvůli jiným důvodům jsem tam nakonec nezůstala. Ale to odbíhám. V okýnku tam sedí jedna vrátná. Má dlouhé šedé vlasy, sepnuté vždy v copu, a silné kulaté brýle. Může jí být taky něco málo přes padesát. Teď už si nejsem jistá, ale myslím, že dost kouří (pokud si to nepletu s jiným vrátným). Tato paní je vyloženě poctivka a bere svou práci velmi zodpovědně a vážně. U ní neprojde člověk bez toho, aby ukázal kolejenku (obvzláště pak ve večerních hodinách). Sleduje každého pozorně svým orlím zrakem, ovšem ne vždy se na něj může spoléhat, jak doplním později.

Tenkrát jsem ještě s kukulou nebydlela a občas se naskytla příležitost, že by u mě mohl přespat, protože spolubydlící odjely třeba domů. A jelikož je moje kukula mírně exhibicionistická, nedá se ho přehlédnout. Paní vrátná nás hned při vstupu do koleje zastavila a chtěla po něm kolejenku. Tu samozřejmě neměl, takže platil 50 Kč/ noc. Pak už si na nás dávala pozor. Později jsme zjistili, že student, který bydlí na koleji UK, má možnost přespat na jiné koleji UK jednou za měsíc zadarmo, takže toho jsme využívali. :) Stejně mi to příjde trošku nespravedlivé, jelikož si fakticky platíme i ubytování za dny, kdy na koleji nejsme, což bývají často víkendy a svátky. Takže pokud chce u nás nějaký známý na noc přespat, nemuseli by to tak hrotit, obvzlášť, když přichází s člověkem, který na té koleji bydlí. Takhle to ovšem neplatí na všech kolejích. Na některých kolejích jsou pohodovější.

A teď k orlímu zraku paní vrátné. Má spolubydlící měla kámoše, který se prostě nedal přehlédnout: vysoký, štíhlý blonďák s výraznými brýlemi. Často chodil v černém kabátě. Bydlel s námi taky na Švehlovce. Jednou šli se spolubydlící na nějaké divadelní představení a vrátili se pozdě večer. Když procházeli kolem vrátnice, havranní vrátná vystrčila ruku s okýnka a napřímeným prstem ukázala na onoho mladíka:"Vy! Ukažte mi kolejenku! Vy tady nebydlíte!". Když jí ovšem mladík ukázal krásnou platnou kolejenku, odpověděla jen:"V pořádku."

Paní si asi myslí, že Švehlovka není zas až tak velká kolej, aby nebyla schopná si zapamatovat všechny její ubytované. To ale asi není vždy reálná záležitost. Ale snaha se cení. :)