Kolejní život - příběhy na pokračování 2 :)

V předchozích kolejních příhodách na pokračování jsem se zmiňovala o jedné paní, která pracovala ve skladu na prádlo na koleji Švehlova. Nyní se zmíním o další paní ze skladu prádla, tentokrát ale na koleji Vltava, která je na Jižním Městě.

Když jsem se nově nastěhovala na kolej Vltava, měla jsem už za sebou kolejní zkušenosti z předchozích let. :) Kdykoliv jsem si šla vyměnit špinavé prádlo za čisté, nikdy jsem nepotřebovala ukazovat kolejenku (identifikační kartička ubytovaného), jelikož šlo vždy o výměnu "kus za kus" a ve skladu prádla si kolejní povlečení vždy poznali. Tentokrát to ale bylo jiné.

Ráno jsem se probudila a řekla jsem si, že je pátek, takže bych mohla vyprat prádlo, protože asi nebude v tuto dobu moc lidí prát. Šla jsem si tedy na vrátnici pro klíče od prádelny a jako zálohu jsem tam nechala kolejenku, která se tam takto nechává vždy, když chce někdo něco půjčit apod. Pak jsem šla prádlo vyprat. Po několika minutách jsem si uvědomila, že bych mohla i vyměnit povlečení. Šla jsem se tedy podívat na nástěnku, kdy je to možné. Zjistila jsem, že prádlo je možné měnit do 11:00 a pak od 13:30 do 14:30, ale to už jsem chtěla být pryč. Na nástěnce jsem se také dozvěděla pro mě novou informaci a to, že musím při výměně prádla předložit kolejenku. To jsem vážně předtím nikde nemusela. Bylo kolem 10:45. Šla jsem tedy hned svlíknout peřiny mně i kukule a běžela jsem do skladu prádla. Tam jsem zaklepala na dveře a vstoupila. Nějaká, opět asi padesátiletá paní, mi po mém "Dobrý den" řekla taky "Dobrý den". Byl tam s ní ještě nějaký pán, se kterým si asi povídala. Následně řekla něco ve smyslu: "No prosím...". Nechápala jsem a tak jsem reagovala tak, že jsem řekla, že jsem přinesla vyměnit povlečení na dvě postele. Ona zopakovala své "No prosím" a ukázala prstem na stůl. Pochopila jsem, že mám na ten stůl asi dát ty povlečení, což bylo správně. :) A pak jsem začala: "Prosím vás, chtěla bych se moc omluvit, ale nemám kolejenku, protože právě peru, takže kolejenka je na vrátnici..." Paní se to očividně ani ušislyšně nezamlouvalo:"No to si snad děláte srandu, ne? Jdete sem pro dvě prádla a nemáte ani jednu kolejenku?! A jak vám mám věřit, že tady bydlíte?!" "Můžu pro tu kolejenku skočit na vrátnici, snad mi ji půjčí, abych vám ji mohla ukázat... Můj spolubydlící je totiž ve škole." "To je vážně hrůza! Proč jste si nešla nejdřív pro prádlo a pak teprve vyprat? Logiky se, u vás studentů, asi nikdy nedočkám! To je vážně hrůza! Tak prosím, vemte si to!" A jelikož jsem byla ráda, že si prádlo můžu vzít, nechtěla jsem se s ní hádat a vysvětlovat jí, že kolejenku jsem nikde nikdy při výměně prádla ukazovat nemusela, takže mě ani nenapadlo, že bych ji musela ukazovat i na této koleji. A taky že byla velká náhoda, že jsem si zrovna uvědomila, že bych mohla vyměnit prádlo, když už jsem na koleji a šla jsem se podívat na nástěnku a zrovna jsem si všimla, že je otevřeno, ale odpoledne jsem už nemohla... Ne, ne, všechny tyto výmluvy na náhody by byly na nic, protože u nás studentů se logiky snad nikdy nedočká. :-D

Od jiných kamarádů mám i další příhody. Tak například. Vydávají se dva druhy povlečení, jedno načervenalé s bílým prostěradlem a jedno modré se žlutým prostěradlem. S kukulou si rádi bereme to modré se žlutým, protože nám ladí k pokoji, ale to odbočuju. :) No a přišel tak jednou do skladu známý, že by si rád vyměnil povlečení. Všechno probíhalo v pořádku až do chvíle, než si bral povlečení čisté. Udělal chybu svého života! =D Vzal si načervenalé povlečení a žluté prostěradlo!!! Jak jen mohl?! Copak neví, že modré je ke žlutému a načervenalé k bílému? Ta paní se prý mohla zbláznit, jak kvůli tomu vyváděla. Takže už nikdy! Červená a žlutá se k sobě asi nehodí... :)

Otázkou tedy zůstává, proč se některé tyto paní tak chovají? Musím se zamyslet :) Ano, chápu, že je to docela potupná práce, zvlášť, když se kolem vás pohybují samí vysokoškoláci, ovšem, pokud už práci dělám, mám ji dělat pořádně a jak se patří! Já bych to taky tak dělala. Dále to asi mohou brát naopak až moc vážně, vždyť je to tak důležité... :) Nemají to paní asi lehké. Předpokládám, že náplní jejich práce je třídit prádlo a starat se, aby bylo dovezeno do centrální prádelny, kde bude vypráno a na obrovských mandlech vymandlováno. Pak aby bylo dovezeno na správnou kolej a dále pak sezení ve skladu dvakrát za týden, celkově asi osm hodin. Věřím, že to není práce zrovna záživná, ale... ALE.