Neměli bychom zavírat oči před problémy světa, protože každý z nás se může podílet na tom, aby byl náš svět lepší.

Svobodu všem ženám na Zemi!!!

Musím někam vypsat svůj vztek!

Možná jste četli, že Ind, který se účastnil znásilnění 23-leté studentky - Indky - v Indii, se k případu vyjádřil tak, že to byla její chyba a mohla si za to sama, protože slušná dívka nemá po deváté večer co pohledávat venku...
Jde vidět, že tento tvor to nemá v hlavě moc v pořádku. Připomíná mi to i smýšlení muslimů, kteří říkají, že ženy by měly být zahaleny především proto, aby ochránily samy sebe před muži, které by je svým odhalením mohly lákat. To taky nevymyslel psychicky zdravý jedinec.

PROČ BY SE MĚLY OMEZOVAT ŽENY?! Ať ti, kteří nedokáží svého "bestfrienda" udržet na uzdě, zůstávají doma po deváté hodině a neohrožují ženy, které např. chtějí jít se svým přítelem do kina. Ať ti, kteří nedokáží ovládat své pudy, nosí na očích šátky tak, aby ho normálně (evropsky a americky) oblečené ženy nedráždily. Ať si klidně chodí, jako slepí. Proč by se měly ženy zahalovat a nosit džiháb apod.? Proč by se ženy měly bát, že kdykoliv ukážou kotníček, skočí na ně banda úchylů? Ti úchylové jsou jen psychicky nemocní lidé a je vážně smutné, že jich je na zemi tolik. Měli by se všichni sebrat a dát se na léčení. Pokud jsou nevyléčitelní, měli by se zavřít a izolovat od demokratické společnosti, která by měla být na celém světě. PŘEJI SVOBODU VŠEM ŽENÁM A PŘEJI JIM, ABY SE KVŮLI PSYCHICKY NEMOCNÝM JEDINCŮM NEMUSELY OMEZOVAT ANI V OBLÉKÁNÍ, ANI V ŽIVOTĚ. JE POTŘEBA TYTO PSYCHICKY NARUŠENÉ LIDI IZOLOVAT OD SPOLEČNOSTI A LÉČIT JE.

Plýtvání s potravinami

Zde je hodinový dokument o celosvětovém problému plýtvání s potravinami. Máme přebytek potravin, který nestihneme zkonzumovat a vyhodíme ho, zatímco v jiných částech světa lidé trpí hladem. A nejen to, problém je i v tom, že se vyhazují potraviny, které třeba jen vizuálně nesplňují požadavky velkých řetězců.
Už jste někdy vyhodili nějakou potravinu a bylo vám to líto?

https://www.youtube.com/watch?v=irtpzFMIlO4

Arthurovo počínání zdokumentováno

Na Streamu:
http://www.stream.cz/komentare/slavni-neznami/10004050-arthur-f-sniegon-odvazny-ochrance-africkych-slonu

Na Xmanu:
http://xman.idnes.cz/cech-v-africe-chrani-slony-arhur-f-sniegon-f1v-/xman-styl.aspx?c=A141015_150658_xman-styl_fro

Pomoc slonům pomocí "kouzelných obojků" (Hithit):
https://www.hithit.com/cs/project/842/ochrana-slonu-kouzelny-obojek

Arthurovy stránky:
http://save-elephants.org/aktualne/
https://www.facebook.com/save.elephants.org
https://www.youtube.com/channel/UCEY6GB9mYa7sCRJxGDQDnXw

Starší odkazy, kde se lze s Arthurovým počínáním setkat:
http://www.nakopni.me/projekty/sponzoring/zachrana-slonu-mise-do-konga#1
http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/zpravy/256001-africke-slony-pred-pytlaky-chrani-rodak-z-trince/
http://www.hedvabnastezka.cz/aktuality/5000-km-na-kole-skrz-afrikou-za-podporu-slonu/
https://www.youtube.com/watch?v=Z1drXV221xM
http://ostrava.idnes.cz/foto.aspx?r=ppd-frydek-mistek&c=A140204_162531_ppd-frydek-mistek_p2von&foto=P2V510726_Arthur.jpg
http://www.afrikaonline.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2012122901

...

Boj proti vraždění slonů v Africe

Můj kamarád Arthur bojuje v Africe za záchranu slonů, jelikož jich, díky vysoké kupní ceně za slonovinu v Číně a dalších zemích, rapidně ubývá a hrozí, že za 10 let už po slonovi nebude v Africe ani památky.

Arthur je sice jeden malý člověk, ale i tento člověk může být a je obrovský bojovník, který dokáže slony chránit.

Pokud vás tento projekt zaujal, klikněte na odkaz a zhlédněte krátké video, které natočil:
http://www.nakopni.me/projekty/sponzoring/zachrana-slonu-mise-do-konga

Díky.

Svatba?

Jsem ve věku, kdy se dost mých přátel a známých rozhodlo vstoupit do svazku manželského a pravděpodobně tak uzavřít jednu svou kapitolu života a otevřít novou.

Já osobně si myslím, že svatba nemá v dnešní době takový význam, jaký měla kdysi a to např. z důvodu, že manželé byli často zvýhodňováni státem a lidé často (bohužel) dávali na nátlak svého okolí. Navíc, v České republice je více ateistů, takže křesťanskou stránku můžeme také pominout.

Zastávám názor, že svatba v podstatě není až tak důležitá a spíše naopak, vidím problémy, které s ní souvisejí - peníze, majetkové rozdělení (vyrovnání při rozvodu), hádky rodin při rozvodu, splácení dluhů rozvedených manželů, kteří už se neviděli léta, změna příjmení (především u žen) a tedy výměna dokladů apod. Jako jedinou výhodu svatby vidím to, že pokud váš manžel/manželka leží v nemocnici, můžete jej navštívit. Ale myslím, že pokud jsou partneři spolu a mají např. dítě, druhého partnera by v nemocnici k nemocnému také pustili, i když zatím není "rodinný příbuzný". Další výhodou jsou, možná, předmanželské půjčky, ale ty se snad už také dají řešit obdobně i v partnerském vztahu.

Možná se pletu, možná má manželství více výhod, které nevidím. Ale zase mi vyvstávají otázky jako:"Když budu vědec a změním si po svatbě příjmení, budu i potom vyhledatelná a mé články za svobodna budou počítány k těm, které publikuju v manželství?" Tento problém asi vyřeším tak, že se budu jmenovat příjmením mého manžela-svým příjmením. Se svým klukem jsem už přes sedm let a bydlíme spolu přes pět let. Vím, že to ještě není moc, ale dokážu si úplně v pohodě představit společný život s dětmi bez toho, aniž bychom to museli mít potvrzeno úředně. Pokud si navzájem věříme, je to v pořádku. Žádné úřední razítko, nebo oko boží stejně nemůže zabránit nevěře v manželství, takže o upevnění vztahu to asi taky nebude.

Někteří mí kamarádi dokonce říkají, že po svatbě nepocítili žádnou změnu v jejich životě.

Ptám se tedy hlavně vás, mladých, kteří jste se teď vzali, nebo o tom přemýšlíte, jaké vidíte ve svatbě výhody a nevýhody? Hlavně mě zajímají výhody. Zajímají mě samozřejmě názory všech, i těch starších, odrostlých a sezdaných v době komunismu :-)

Minimalismus jako životní filozofie

Od určitého věku jsem se moc netěšila na Vánoce. Přesněji řečeno, netěšila jsem se na to, jaké zbytečnosti zase najdu pod stromečkem. Dostávaly jsme se ségrou spoustu zbytečností a extrémní množství elektroniky, CD, DVD a dalších nesmyslů, které jsme často ani nevyužily.

Nesnáším krámy, které leží na poličkách a práší se na ně. Když pak člověk utírá prach, musí je všechny sundat a pak zase nandat zpět. Doufám, že pokud se někdy budu vdávat, nedostanu žádnou výbavu, domácí spotřebiče a jiné krámy, které nebudu potřebovat.

Asi tak před čtyřmi měsíci jsem se dozvěděla o životním směru, který má svou podstatou udělat lidi šťastnějšími a to především eliminací nepotřebného. Tento směr se nazývá MINIMALISMUS a není to žádný směr, jehož "aktéři" by snad byli členy sekty minimalistů, jak už jsem také slyšela :-D Četla jsem o minimalismu pár článků, pár diskuzí, ale ještě žádnou knížku. Myslím si ale, že jsem základ pochopila a plně se s ním ztotožňuji.

Když jsem si pročítala diskuze na téma "minimalismus", zjistila jsem, že jej lidé vnímají různě, ale většina se shodla na tom, že minimalismus je o užívání si života, užívání si skutečných životních požitků a zážitků, a ne těch "uměle vytvořených" a především dočasných. Jako příklad bych mohla uvést malou holčičku, která dostala vykřičenou panenku, se kterou si ale po měsíci přestala hrát. Obdobná situace ovšem nenastává jen u dětí, ale i u dospělých. Otázkou pak zůstává, jestli ten měsíc "radosti" stál za ty peníze a za to, že nám do bytu přibyl další krám, na který se práší.

Minimalismus není žádná novinka. Není to žádný nový trend, se kterým se lidé chlubí. Zkusme si sami vzpomenout na své prarodiče, nebo praprarodiče, kteří bydleli spokojeně dlouhý život ve vesnickém domečku o dvou místnostech a chlívku, se třemi dětmi, dvěma kastróly, vařeškou... prostě s tím, co opravdu potřebovali. Každý měl jedny sváteční šaty do kostela a pak to, co běžně nosil. Přežili to? Přežili. A navíc si těch pěkných věcí vážili a pečovali o ně. Svůj život prožili prací, ale taky radostí a spokojeně. SKROMNOST. To je ta vlastnost, která nynějším lidem často schází. Ať už se jedná o projev - nepokora, nebo množství věcí, kterými se obklopují, je skromnost to, co by se, podle mého názoru, mělo vrátit mezi lidi. Ale jelikož mluvím o minimalismu, nemám na mysli skromnost ohledně zážitků v životě, ale skromnost týkající se věcí. A pak také lidem chybí ohleduplnost, vnímavost k ostatním a nesobeckost, ale o tom by byl jiný článek.

Téma minimalismu skvěle shrnul jistý matthias na svém blogu:
http://www.matthias.cz/je-minimalismus/

Úžasné diskuze se strhly i u tohoto článku:
http://www.mitvsehotovo.cz/2011/08/proc-se-nestat-minimalistou/,

který reaguje na tento článek:
http://www.mitvsehotovo.cz/2011/08/proc-se-stat-minimalistou/.

Lidé v diskuzi pak zmiňují i tyto odkazy, které se minimalismu týkají:
http://www.mitvsehotovo.cz/2011/09/obrana-minimalismu/
http://mkvapil.blogspot.cz/search/label/minimalismus
http://umenizit.wordpress.com/2012/01/04/proc-mam-rad-minimalismus/
http://mnmlist.com/archive/

O minimalismu jsem se bavila s několika lidmi. Některým při tomto slově vstávaly vlasy hrůzou a říkali, že už o tom nechtějí v životě slyšet. Některým se tato myšlenka naopak zalíbila. Došla jsem také k názoru, že většina chlapů žije minimalisticky, protože jim toho v životě prostě stačí málo. Znám spoustu holek, které by se svých krámů nechtělo vzdát. Taková jedna vzorová má svůj youtube blog, ve kterém svět seznamuje s tím, co všechno si koupila a jak to bylo levné :-)
http://www.youtube.com/playlist?list=PLY1i412HOkzFOAYpIF-eo2_CEVip1VHjg

Takových holek je na Youtube spoustu. A ne jen na Youtube.

Můj problém je ale jinde. Neměla jsem ráda drahé věci, právě proto, že jsme jimi byli přehlcení. A tak jsem začala nosit staré košile po dědovi a starý baloňák po taťkovi a kraťasy po bratrancovi... Mám ty věci ráda, ale dostávám se do fáze, kdy už chci, aby se konečně rozpadly, abych si mohla koupit něco pořádného, co se mi opravdu líbí. Nosím trička, které jsem nosila ještě na základce a to už je mi 27 let... Ale popravdě, mám radost, když vidím další díru na riflích, která už opravdu, ale opravdu nepůjde zalátovat :-) A zbavuju se všeho starého. Všech věcí, které jsem zdědila po kdekom a z mé nafouklé skříně plné starých hader se stává útulná skříň. Mám a vždycky jsem měla přehled o tom, co kde mám a hlavně CO MÁM. Myslím, že jedním z problémů nadbytku věcí je i to, že lidé pak nemají přehled o tom, co vlastně mají, a tak si třeba koupí něco dalšího, co už jim ale leží na dně skříně, nebo ve sklepě. Nedávno jsem dělala očistu skříně mamky a to bylo jen:"Jé, to tady mám?" a "Jé, to jsem ještě neměla na sobě." apod.
Velké množství věcí v bytě ubírá na útulnosti a člověk je pak více ve stresu z obrovského množství věcí, které ho obklopují. Správné slovo pro tento stav je CHAOS, který se pak prolíná i do člověka samotného. Ještě více ve stresu je člověk, který pořád uklízí, protože když vidí, jakou hromadou se musí prokopat, aby dosáhl nějakého uklidového efektu, nemůže snad myslet na nic jiného, než jak si ten úklid rozumně rozplánovat, aby u něj člověk nevypustil duši. Málo věcí = málo bordelu a více času např. na zábavu.

Neříkám, že minimalisté jsou proti penězům. Naopak si myslím, že rozvážně volí, za co peníze utratit. A pokud peníze utratit chtějí, je to za něco, co pro ně opravdu stojí za to. Např. já neváhám peníze utrácet za cestování. Nejen, že vás cestování může skvěle naplnit a můžete si přinést neuvěřitelné zážitky, ale také se na svět můžete začít dívat úplně jinak, než jste se na něj dívali předtím. A pokud navíc navštěvujete země, jako je Indie, Afrika, Peru, Čína..., pak vidíte, že lidé ve světě mohou být mnohem skromnější, než naše Evropská vyžraná společnost. Neodsuzuju všechny, ale někdy si musím povzdychnout. Letos jedeme do USA, takže jsem zvědavá na tu změnu po všech těch zemích třetího světa :-) Ještěže tam mají tak krásnou přírodu, jinak bych se tam asi nevypravovala. Nejlepší pocit pak budu mít z poloprázdné krosny. Vždycky mě tak nějak vnitřně těší, že můj batůžek je mnohem lehčí a prázdnější, než tašky ostatních :-) Vidím, že si dokážu v pohodě vystačit s málem a nemusím se s ničím nepotřebným tahat :-)

Od letoška píšu Ježíškovi, že nic nechci.

A co vy? Máte raději obrovské nákupy a zásobování se na horší časy, nebo se raději obklopujete jen tím, co opravdu potřebujete pro spokojený život?

Znám jednu dívku...

Znám jednu dívku..., která je kapitolou sama pro sebe. Smutné ovšem je, že nezávisle na tom, co se v oné kapitole píše, je dívka šťastná, že má vlastní kapitolu...